Energetická chudoba v ČR

Před nedávnem HaNo uveřejnily rozhovor s bývalou předsedkyní Energetického regulačního úřadu (ERU) Alenou Vitáskovou pod názvem „Dotace zničily skutečné ceny energií. Obsah byl velmi otevřený a s většinou odpovědí lze souhlasit. Podle bývalé předsedkyně je hlavní prioritou naší energetické politiky a její nastavení takové, aby byla zajištěna energetická bezpečnost a přijatelná její cena. S tím lze naprosto souhlasit a dokonce se jedná i o naši programovou shodu. „Energetika se musí vyvíjet, přijímat nové technologie, ale národ nesmí být pokusným králíkem, pokračuje Vitásková. V závěru rozhovoru se zmiňuje o energetické chudobě i v souvislosti s brexitem. Britové chtějí svoji energetiku řídit sami, a to i v souvislostí se skutečností, že v zemi trpí energetickou chudobou 20% obyvatel. Energetická chudoba je téma, které si zaslouží více přiblížit čtenářům. V Česku se o tomto začíná více diskutovat, neboť se nás to stejnou měrou dotýká a jen v některých státech mají v boji s ní zkušenosti. V České republice není dosud energetické chudobě věnována patřičná pozornost. Existence sociálního příspěvku na bydlení, ve kterém je zahrnut i příspěvek na energie neposkytuje pravdivou výpověď. Nevypovídá o skutečném počtu domácností, které se  s energetickou chudobou skutečně potýkají, schází monitorování situace. Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) pobírá přibližně 11% domácností příspěvek na bydlení. Nelze s jistotou ani tvrdit, že právě příjemce sociálních dávek je skutečně v energetické chudobě. Současně jsou k dispozici odhady samotného MPSV, že reálně ohrožených může být až dvojnásobek.  Energetická chudoba vzniká jako kombinace více faktorů. Jde především nedostatečný příjem domácností, vysoké ceny energií, zastaralý způsob vytápění a v neposlední řadě život v bytě nebo domě s nedostatečnou tepelnou izolací. Nejčastěji ohroženými energetickou chudobou jsou především lidé v důchodovém věku, často bydlící ve špatně zateplených velkých domech, kteří nemají dostatek financí na zateplení, nebo přestěhování. Neúplné rodiny a domácnosti s více dětmi. Trpět energetickou chudobou tak představuje být zadlužen v souvislosti s neschopností platit účty za energie, nebo žít bez energií, což dnes není zdaleka ojedinělý či výjimečný jev. Často se mnozí politici odvolávají na západní zkušenosti a proč ne pokud jsou skutečně inspirující. Například nejpropracovanější definici energetické chudoby mají ve Velké Británii. „Domácnost se považuje za energeticky chudou, když utratí více jak deset procent svých příjmů za odpovídající vytápění (mezi 18 a 21 stupni C)“. Směrnice EU 2009/72 EC a 2009/73 EC Evropského parlamentu požaduje po členských státech, aby se ve svých zákonech soustředily na ochranu ohrožených zákazníků, zejména těch, kterých se energetická chudoba týká. Ekonomický a sociální výbor EU doporučil státům implementovat obecnou definici energetické chudoby do právních systémů členských zemí za účelem harmonizace statistiky a jejich měření. Definice zní: „Energetická chudoba nastává tehdy, když domácnost má potíže, nebo nemůže vytopit byt na teplotu 18 až 21 stupňů C za cenu, kterou si může finančně dovolit. Přitom musí být zachovány další služby spojené s dodávkou energií, jako je dodávka elektřiny, doprava, internet“. Národní řešení jsou napříč státy EU různá. Některé státy preferují ekonomická řešení typu podpory pro nízkopříjmové domácnosti, jiné využívají speciálních tarifů, nebo dodavatelů energií. Cílem je obecně finanční podpora domácností, nebo možnost využití prostředku ke zvýšení energetické účinnosti. V EU jsou to obdoby programu „Zelená úsporám“ či „kotlíkové dotace“. Zde je však nutno podotknout, že na tyto programy právě ti nejohroženější nemohou dosáhnout. Jako další řešení je přijímána řada dalších organizačních opatření, která mají za cílit eliminovat energetickou chudobu. Například jasně definované postupy pro energetické společnosti v případě, že se domácnost octne v situaci, kdy nemůže za energie platit – sjednání splátkového kalendáře, instalace speciálního měřidla energie na omezující spotřebu na určitou hodnotu, spolupráce s místní sociální institucí apod. Podle vývoje v ČR je možné očekávat další zvyšování nerovností a tím související růst domácností, které nedokáží platit účty za energie. Řešení v narůstajících sociálních dávkách na pokrytí nákladů na energie není perspektivní. Jde vždy o přelévání peněz ze strany státu k jednotlivým energetickým společnostem. Řešením je přijetí takových zákonů, které budou lépe chránit ohrožené zákazníky. Jedním z takových řešení opětovné zavedené regulace cen elektřiny, plynu a tepla, obdobně jako je to v Polsku, Maďarsku a na Slovensku. Po dle trhu lze snadno spočítat, jaké maximální ceny s přiměřeným ziskem mohou být dosahovány. Ceny energií jsou nekvalitně regulovány zákony, svou funkci zcela neplní ani příslušné regulační orgány jako je například ERU a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Z pohledu KSČM je třeba upravit zákony a důsledně uplatňovat regulační mechanismy státu.